Táta na rodičovské dovolené

Trojnásobným tátou na plný úvazek se Martin Bartovský stal  zcela dobrovolně a nevidí na tom nic zvláštního. Ve svém okolí má spoustu kamarádů, kteří s dětmi běžně pomáhají a on to jen vzal od podlahy.

Petře, kdy vás vůbec napadlo, že byste si s manželkou vyměnil role a zůstal doma s dětmi?

V době, kdy kluci ještě nebyli na světě. Manželka chtěla jít  po ukončení studia na vysoké škole do praxe a já ji ?nerozvážně? slíbil: ?Až si nejmladší dítě utře samo zadek,

zůstanu doma já. Pak se nám vždy v rozmezí dvou let narodil narodili tři kluci a žena si na ten slib ráda vzpomněla. Nejen to, dožadovala se jeho splnění. Je ale pravda, že i já v tu dobu uvažoval o nějaké změně a ujasnil jsem si, že chci daleko více času věnovat dětem.

Skočil jste do nové role po hlavě, nebo jste na to šel opatrně?

Spíše to druhé. Klukům bylo 3, 5 a 7 a museli jsme si na tu pozitivní změnu zvykat postupně. Z manžela, jež dříve sem tam pomáhal v domácnosti, jsem se měnil v tatínka na plný úvazek. Zpočátku jsem chodil do zaměstnání jen na půl pracovního dne a později jsem odešel z firmy úplně. Na jaře už to budou dva roky, kdy jsem na řádné rodičovské dovolené. Společně s klukama válčíme a ani se někdy manželce nedivím, že z toho kolotoče ráda vystoupila.

Vzpomenete si, co pro vás bylo na začátku nejtvrdším oříškem, který jste musel rozlousknout?

Změna životního rytmu! Nejlépe se totiž soustředím mezi druhou a třetí hodinou v noci, jenže těžko jsem mohl jít spát tak pozdě, když jsem ráno musel vstávat s dětmi v půl sedmé.  Chvíli trvalo, než jsem se naučil chodit spát dříve.

Jak tedy vypadá váš den na rodičovské dovolené?

Pokud se neděje nic zvláštního, nejsou prázdniny či kluci nestonají, což se stává docela často, rozvezu je ráno do školky a do škol. Pak mám relativně pár hodin volno, musím ale samozřejmě nakoupit, poklidit a pokud mi zbude čas, chodím jednou či dvakrát v týdnu na pár hodin pracovat do cooworkingového centra. Odpoledne už zase patří dětem, které rozvážím po kroužcích a sportech. Ve volném času chodíme společně na hřiště nebo doma něco kutíme.

Je pravda, že muž chápe výchovu trochu jinak, než žena, a děti si s ním užijí více dobrodružství?

Něco na tom bude. Výchovu jsem pojal po svém a s klukama fungujeme na základu společných dohod, které jsme si sepsali. Díky tomu je jim předem jasné, že pokud nemají uklizeno a napsané úkoly, nebudou moc jít na počítač. Na druhou stranu nejsem asi tak úzkostlivý! Když jsem třeba s klukama na hřišti, okřikuji je a hlídám hlavně kvůli ostatní maminkám. Mohl bych je totiž vyděsit tím, kam jsou naši kluci všude schopni vlézt a kam bych možná za nimi vlezl i já.

Používáte někdy na kluky i ostřejších donucovacích prostředků?

Kluky nepohlavkuju a ani jim nevyhrožuji vařečkou, to je zase dohoda, kterou jsem podepsal já. I když učitel národů, Jan Ámos Komenský říkal: ?Kluci mají uši na zadku a je potřeba je občas vyprášit.?

Jak zvládáte ten psychický nápor, když synové onemocnění a musíte se o ně doma starat?

To jsem si vyzkoušel letos před prázdninami, kluci byli v jednom kuse nemocní snad dva měsíce. Začalo to neštovicemi, pak spadl nejmladší Viktor z postýlky na  hlavičku a skončil s otřesem mozku v nemocnici. Sotva se vrátil v pořádku domů, zanedlouho všichni tři chytili, a jak jinak, než pěkně postupně, střevní chřipku a blinkali jeden přes druhého. Když už jsem si myslel, že máme vyhráno, kluci přinesli ze školy vešky no a celý kolotoč zakončili spálovou angínou, kterou s nim odstonala i jejich maminka. Takže jsem se stal zdravotní sestřičkou, posluhovačkou a ošetřovatelkou všech čtyř marodů. Musím přiznat, že jsem toho měl opravdu tak akorát, ale s vypjetím sil jsem to ustál. Pak jsme si všechno vynahradili o prázdninách.

Stále se nemohu zbavit pocitu, že nejste ?otec hospodyňka? a popravdě si vás nepředstavuji jako taťku, který tráví večery u vaření či žehlícího prkna  . .

Ženské práce, to je jeden z hlavních důvodů, proč se spousta chlapů nestará víc o domácnost. Přitom je jde celkem jednoduše obejít. Já moc rád vymýšlím, co budeme vařit druhý den, ale vařečky se naštěstí moje žena nevzdala. A chlap v domácnosti se žehličkou? To je klišé, které bych rád vyvrátil. Jistě se najdou tací muži, jímž to nevadí, ale já takové neznám.

Dodnes také panuje představa, že živitelem rodiny je právě otec a pokud zůstane doma s dětmi on, finanční situace rodiny se zhorší? Je to tak?

Finanční situace je vždy tvrdý oříšek! Většina otců na rodičovské dovolené, které znám, má částečné příjmy za práci z domova. U nás to je stejné! Odprodal jsem podíl ve své bývalé firmě a teď se věnuji několika projektům jako konzultant. Pomáhám přátelům zakládat jejich vlastní firmy a založil jsem poradenskou firmu pro oblast IT. Vždy váhám jestli mám nabízenou práci vzít, protože se pak zákonitě nestíhám klukům věnovat klukům, jak bych chtěl, ale zatím se mi daří vše držet v rovnováze.

Prozradíte nám v čem spatřujete výhodu otce na rodičovské dovolené?

Logistika kolem dětí a zajištění chodu domácnosti zabere tak dvě až tři hodiny, ovšem to je ten případ, kdy už děti chodí do školky. Zůstat doma s dítětem, kterému je rok, bych se já osobně hodně rozmýšlel, protože dle mě by mělo být dítě do tří let u maminky. Vím ale, že je celá řada tatínků, jež zvládají v pohodě i batolata. Otcové by si ale měli dát vždy pozor, aby rodičovská dovolená byla jejich rozhodnutím a nebyli do ní vmanipulováni módou nebo svým okolím. Pokud se pro ní dobrovolně rozhodnou, je dobré se držet při zemi a mít zajištěné financování rodiny. Žena by měla mít stabilní práci, která ji baví.

Stalo se vám někdy, že by si z vás, díky vaší ?roli otce v domácnosti, někdo z kamarádů utahoval?

Okolí spíše závidí, zejména kamarádi, kteří jsou denně deset hodin denně v práci, zatímco já si jezdím po výletech. Finančně si sice nemohu dovolit to, co oni, ale je to moje volba. Na vesnici, kde má chalupu naše babička, se úplně běžně otcové starají o děti. Pracují s nimi, chodí na fotbal, do rybářského sdružení a k hasičům. Jednou jsem byl v Zwingru a viděl jsem tam obraz holandského mistra ze 17. století, který zobrazoval muže omývajícího děcku zadek! Já nevnímám svět jako společnost bez aktivních otců.

Více najdete na webových stránkách www.ilom.cz (Organizace podporující aktivní otcovství)

Šárka Jansová